GYNOMAI  - POBYT VE TMĚ

BLOG

Příběhy lidí z domečku na tmu


Cítím velkou pokoru při provázení Vás - duší. Vnímám každého z Vás, s kterým jsem se setkala, jako velmi důležitou část příběhu Aničky a duše, se kterou jsem prožila pokaždé něco jiného . Každý příběh mi zapadá do sebe jako puzzle a navzájem se prolínají, obohacují, spojují. Tak krásné si připomínat a žít jednotu a důležitost každého.


NAMASTE


ÚNOR 2024


V  únoru jsem měla čest doprovázet bytost, která se zabývá metodou Kuby. Uchvátila mne zpětná vazba. Vytvořila si vlastní pravidla po pobytu ze tmy.

 1. Už nikdy se nebudu na svoje děti zlobit.

2. Když to na mě přijde, v tichosti odejdu a vrátím se až poté, co přetransformuju svoji zlobu na lásku.

3. Miluju!

-sebe, svého partnera, své děti, svoji rodinu, přátele a všechny bytosti

4. Dělám jen to, co chci. Nic nemusím. Například nemusím:

-  obětovat se pro svoje děti

- pořád pracovat

- chodit včas

- nikomu nic vysvětlovat

- být pořád na příjmu

5. Plánuju jen tolik časových termínů, kolik je opravdu nutné.

6. Žiju v „kairosu“ (ve správný čas na správném místě) místo v „chronosu“ (časový termín).

7. Jsem oporou zejména sama sobě, pak až ostatním.

8. Svět nezachráním, zachránit se musí každý sám.

9. Méně je více. Na prvním místě jsem já, pak moji nejbližší, pak až práce.

10. Pochybnosti a krize jsou běžnou součástí každého života.

11. Když přijdou, jsem na sebe laskavá. Vše je v pořádku. Zastavím se a udělám to, co mi pomůže krizi co nejrychleji překonat.
12. Výkon je jen vedlejším efektem mojí tvorby. Když dělám to, co miluju, tak automaticky dosahuju toho nejlepšího výkonu.

13. Nemusím se snažit. Stačí, když to nechám plynout.
14. Dopřeju si odpočinek, kdykoliv ucítím, že je ho třeba.

15. Když cítím, že potřebuju pauzu, udělám si pauzu.


Všechno je v pořádku!


Leden 2024


Obrázek namalovaný po pobytu tmě:


Prosinec 2023

Prosinec je měsíc, který vnímám pro mne jako měsíc, který mi dá práci v udržování vnitřního naladění. Z přicházející tmou se vynořují staré vzorce, které se často krát hlásí o svojí pozornost. NO…..někdy se ani nenadám a jsem v starém zajetém. Moc děkuji, že už dost rychle vyskočím z vyšlapané cestičky a jdu novou = radostnou, ne sebe-zničující.

V tento měsíc jsem si dopřála pobyt ve tmě. Můj úžasný partner a manžel mi umožnil se opravdu ponořit do vnitřního prostoru bez dětiček. První tři dny jsem chtěla půst. Nikdy jsem nepraktikovala půst víc jak 48 hodin. Ale cítila jsem , že moje tělo potřebuje pročistit od nánosů. Zjistila jsem, že když vynechám jídlo, mysl nerychleji zklidní. To je pro mne úplně nová zkušenost, protože miluji jídlo, chutě a kombinace různých potravinách. Čas ubíhal v plynutí, vlastně nebyl. Nikdo ke mne nevstupoval, jenom JÁ. To je na tom to nejkrásnější. Setkání s JÁ.


Po půstu, první sousto v ústním prostoru byla symfonie. Připravili pro mne rýži. Možná pro někoho něco tak obyčejného, ale moje chuťové buňky se tetelili a radovali nad dokonalou souhrou její konzistence, sladkosti a slanosti zároveň. Pocítila jsem obrovskou vděčnost, že můžu toto zažívat přes své mysli. Že je mi dopřáno si koupit rýži a moc ji konzumovat. Uvědomění velkého vděčnosti ke každému soustu, které jsem dala ve tmě do pusy mne také vede prožívat to na světle. Už to není tak intenzivní, ale při rituálním naladění se to daří.

a

Pokud přemýšlíte, že zkombinujete pobyt ve tmě s půstem, tak z mé zkušenosti vřele doporučuji v první dny pobytu, pro umocnění celého pobytu.


Záměrem, se kterým jsem šla do tmy, bylo proč mi vypadávají vlasy. První záznam o tomto signálu, jsem měla ve svých 26 letech a představte si až ve skoro 40 letech jsem se k tomu dostala :-)

Odhalení silného vzorce přehnané zodpovědnosti za své chování, chování jiných……možná i za to, že ten poslední mravenečník si zlomil nohu :-) a s tím spojenou kontrolu nad sebou a nad ostatními byl pro mne šok. Šokovalo mne to, že to může být tak hluboko, generačně žito a předáváno. I já jsem to žila, ale rozhodla, jsem se mít vlasy = tak jednoduché že = rozhodnout se. Proplakala jsem spoustu hodin. Plakala jsem nad sebou, že jsem to dovolila a neviděla. Nejvíc mi to ukazoval synek, který opravdu nebude sdílet to nemocné ve mně. Když jsem po vypouštění emocí všeho druhu, opravdu všeho, konečně pocítila úlevu, že jsem pustila, přišel nečekaně právě on-synek. Tak trefné. Mohl přijít manžel nebo dcerky, ale přišel on. Ptal se mne, jestli jsem plakala. Odpověď byla, že ano, protože jsem pociťovala, že potřebuji mít za něho zodpovědnost a neustále ho v něčem kontrolovat a upozorňovat co má a co nemá dělat. On mně k sobě přitisknul a svou dětskou dospělou rukou mně hladil po tváří se slovy. Mami JÁ se přeci dokážu postarat o sebe, to není opravdu tvoje záležitost. Velká úleva - úleva, která se prožije v každé buňce. Seděli jsme vedle sebe, drželi se za ruce a už nic neříkali.

Mnoho vizualizací proběhlo ve tmě, jak se podívám zrcadla a uvidím tam rašící vlásky. Po měsíci jsem se podívala na to místo učící mne a vlasy tam opravdu byli. Pomalu rostou, kůže se regeneruje proměňuje, aby tam mohli mít znova cibulky kořínků vlasů půdu pro růst. JÁ jim jdu vstříc, pečuji o sebe a přímém své všechno jako Božské a vytvořené k dokonalosti.


Děkuji za toto……..


Listopad 2023

Byl to čas padajícího listí prosvětlené slunečními paprsky. Celá zahrada byla zahalena do barveného pláště a ve vzduchu byla už cítit nastupující zimní vláda. Občas mrzlo, avšak v domečku bylo a je velmi příjemně i v tomto období. To také občas řeším, jestli tam bude dostatek tepla. Je, topení je zajištěno infra-panely , které vyrábí manžel.

Pán, který byl z nedaleka ležícího města Nová Paka se rozhodl k pobytu už po páté. Po příjezdu jsem dychtivě naslouchala jeho zkušenostem. Rozhodl se, že chce prožít svůj pobyt v tichosti, bez vstupování. Jídlo, jsme se dohodli, že budu nechávat v předsíni. Vždy mu zaklepu na vstupu dveře a to bude signál, že už tam to jídlo má. Nechtěl se nechat vyrušit v rozjímání. Vnímala jsem na sobě rozrušení z toho, že to nebude mít mysl pod kontrolou. Co když bude něco prožívat a já mu nebudu moci pomoc? Výborný sebezničující vzorec, který žila Anička dlouhá léta, avšak dnes už o něm ví a čas od času, když přijde, tak si ho pojmenuji a tím mu dám tu pozornost. To je fígl, kterým uspokojím svojí mysl. Dostane pozornost a už dál nerozebírá to, že ji jenom pojmenuji.

Pána jsem doprovodila do domečku a pro mně začala úplně nová zkušenost.

Vlastně vše se děje tak jak má, protože v tento týden mě hodně potřebovali děti a také jsme zařizovali už přicházející advent. Blížil se totiž můj vlastní další  pobyt ve tmě a s tím spojené povinnosti před tím.

NETLAČ NA ŘEKU, TEČE SAMA.

Pán po devíti dnech vyšel z domečku, nijak zvlášť neprožíval žádné podněty. Při snídani jsme spolu hovořili. Říkal mi, že si přišel pro harmonii, takže ani ne na hoře ani dole. Také mi vyprávěl o svých těžkých prožitcích při prvním a druhém pobytu, které zvládnul překonat úplně sám. Čerpal z toho dlouhá léta, když mu přišla nějaká těžší situace.


Mne to ukázalo, že dát důvěru je velmi důležité.

Po něm tento přístup využili další čtyři lidi. Bylo to pro ně tak obohacující, zůstat bez kontaktu z venčí, jenom sami se sebou.


Od této doby nechávám rozhodnout se lidi v tu danou chvíli, kdy zaklepu na dveře, jestli chtějí, aby jsem k nim vstoupila, nebo ne. Když ano, tak se mi ozvou, když ne, tak zůstanou v tichosti :-)


Děkuji sobě, že se mi znova ukazuje to co ještě potřebuji.



Říjen 2023

Byla sobota a odjela jsem do Prahy. Příprava pro pána z Liberce byla na manželovi a nejstarší dcerce. Byla jsem dost nervózní z toho, že jsem to neměla pod kontrolou :-) Ale i to vnímám u sebe jako velkou výzvu a hlavně to, že jsem jim dala důvěru, že to zvládnou připravit. I vstupní rozhovor probíhal s manželem. Pán byl až neuvěřitelně podobný mému muži, hlavně v chování - tak 15 let zpět. Požitkářství, nestřídmost, hlavně všechno stihnout, zařídit, udělat. To, že bude zaměstnaná mysl mu má zajistit, že nebude rozjímat nad svým vnitřním zraněním. A tento pán dostal dárek k narozeninám - týdenní pobyt ve tmě. Sám se sebou, v bezčasí, kde není čas a všechno se zpomalí. Mému manželovi to velmi ukázalo, že udělal na sobě velký kus práce. Dopřáli si spolu i saunu a manžel měl potřebu ho aspoň trochu usměrňovat, protože skákal z tématu na téma, příliš mluvil a všechno bylo úplně nejlepší, nejbáječnější……Opravdu extrém, jelikož týden před ním byl v domečku pán, který nebyl s ničím spokojený a vše co měl k dispozici bylo v negaci. Jak se to krásně vyrovnává do harmonie, mne udivuje. Hned po sobě tyto dva extremisté. Já jsem toho pána z Liberce jenom pozdravila a řekla jsem mu, že mu mohu poskytnout průvodcovství, pokud to tak bude cítit. První dny to bylo ve velkém monologu, jenom jsem naslouchala. Udivovala mě jeho hektická a roztěkaná mysl. Třetí den jsem se ho zeptala jestli si můžu přisednout k němu na postel. Po svolení, jsem mu nabídla mojí levou ruku. Svojí ruku vložil do mojí a jenom jsem mu řekla, že budeme v tichosti. Nejen beze slov, ale hlavně v tichosti mysli. Přes dlaně se propojila naše srdce = to mi docházelo při mém vlastním pobytu, jak je hodně důležité pro děti držení za ruku. Dlaněmi se spojíme a jdeme ve dvou a zároveň jako jeden.

Byli jsme jeden, jedno. Uběhla nějaká chvíle a já jsem ucítila, že mám už opustit prostor. Odešla jsem. On tiše řekl ahoj. Na druhý den mi vyprávěl, že vůbec nerozuměl co se stalo, ale po rozpojení dlouze plakal. Procítil sebe samotného a to je někdy smutné vidět sebe, jak moc si ubližujeme, co si děláme a co pak také děláme hlavně našim nejbližším.

Prožil si to a ani to nebyl důvod skončit pobyt. Ke skončení ho nabádala znova jeho mysl, která mu říkala, že už má vše co potřeboval, že už může odejít o den dříve. Říkal mi scénář, jak to udělá a hlavně proč. Vyslechla jsem si ho a řekla jsem mu, že může cokoli, může skončit dříve jako se spoustou začatých projektů, nebo to může vnímat jako šanci to změnit. Komunikovat se svou myslí a označovat její vytvořené příběhy jako myšlení. Byla to pro něho opravdu výzva, kterou se rozhodl přijmout. Vím, že udělal velký krok k odhalení svého zranění a vůbec to nebylo pro něho jednoduché, ale zvládnul to. Ráno radostně vyšel a dopřál si znovu uvidět krásu, kterou nám nabízí neustále matička zem :-)

Děkuji sobě, že mi tento pán ukázal, kolik práce má za sebou můj úžasný partner. Tak moc to prospěje všem členům v rodině, když odhaluje své zranění a hojíme, léčeme je a přibližujeme se do spojení v jednotu.


Děkuji, děkuji, děkuji……..





Září 2023

V tomto měsíci proběhlo spoustu setkání ze zajímavýma bytostmi , ale hodně z nich bylo na dobu 3-5 dnů a to je tak krásný čas, že nic hlubšího se neotevře. Ale většina bytostí si dobře odpočine.

Žena, která však také přišla na 5 dnů mě hodně zaujala tím,  že hned od začátku jsem měla k ní velmi blízko. Skoro jako sestra. Přijela se svým manželem, který ji dovezl. Dali jsem si na terase ayurvédský kořeněný čaj a poté jsem ji rituálně dovedla do domečku na tmu. Každý den při nošení jídla mi vyprávěla o světle, duhových barvách. Pociťovala hluboké spojení sama se sebou. Po ranním rozbřesku jsem si prožily procházku. Zrovna byla mlha a dvě ženy kráčející v ní, v tichosti si dopřávaly rozjímání nad touto krásou. Chvilkami foukal studenější vítr. Došly jsme na kopec s výhledem do mlhy. Seděly jsme na karimatkách a čekaly na paprsky slunce. A bylo dopřáno nám prožít na chvilku to, že se obloha rozjasnila a slunce už jako velká koule nás obdařilo svým teplem. Asi po hodince jsme se vrátily a dopřály jsme si protažení s pozdravem slunce.

Děkuji i tobě milá…..


Srpen 2023

Kluk, který mi telefonoval asi měsíc před pobytem, že má cukrovku a jestli je možné, aby u nás byl na týden ve tmě. Vůbec mně nenapadnul strach a věděla jsem hned do telefonu, že si spolu prožijeme obohacující týden. Takže ANO.

Trošku rozpačitý, roztřesený, umělecky založený kluk. Mám dojem, že mu bylo něco přes 30, ale nevím přesně.

Při rozhovoru před samotným ubytování mi dal papírky, tabák, mobil, peněženku a klíče se slovy, že si tolik nevěří a jestli mu to mohu uschovat. Dala jsem to do pytlíku a poslední věc, kterou jsem tam uložila, byl měřák  na měření cukru. To jsem se dohodli, že budu nosit do tmy a každý den mu změřím obsah cukru. Domluvili jsme se, ze kterých surovin budu připravovat jídlo. Pro mne velmi obohacující zkušenost, když jsem zjistila, kolik cukru je v luštěninách, nebo v sóje. Takže to jsem využila málo. Měl s sebou inzulín, který si aplikoval ráno a večer. Sám se rozhodl, že pokud by to šlo, tak by to omezil. Měl s sebou hroznový cukr a přísun ovoce. A pobyt začal. Tak otevřené povídaní o všech životních událostech od úplného začátku pobytu ve tmě, jsem do té doby neprožila. Byl ve velké radosti a také ve velkém smutku. Prožíval slzy i smích. Možná při dalších pobytech se mu podaří to mít ve větší harmonii, ale v tu chvíli si to potřeboval prožít takto. Každý další den získával motivaci k práci na domě, který potřeboval zrekonstruovat. Těšení se na to, že bude pracovat.

Prožila jsem s ním meditaci na napojení vnitřního dítěte, kterou jsem vedla slovně. Velmi silný prožitek, který měl ještě dozvuk ve snu. Potřeboval se dosytit a najít přijetí svého otce - toto se dělo třetí den pobytu, kde mu také mysl nabízela, že má odejít a vykašlat se na to. Zůstal……

<<<

Pátý den jsem mu přinesla hand-pan. Skrze hudbu se dokáže a dokázal uvádět do meditačního stavu a hladina cukru zůstávala jenom na úrovni nočního inzulinu. Samozřejmě strava měla také důležitou roli, ale nejvíc potíží nám dělá naše nezkrocená mysl. Vláčí nás a ani o tom nevíme, necháme se táhnout splašeným koněm kam jen on chce, nebere na nás ohledy jestli nás to bolí nebo cítíme strach. Čím více prožíváme, tím více je vyživovaná.


8 dní a 7 nocí pro něho přineslo to, co se mu nepodařilo získat v běžném životě. Získal větší důvěru v sebe a povzbuzení, že může změnit vše……opravdu vše.


Jeho radost při ranním výstupu byla opravdu dětská. Poskakoval, tančil, běhal.